„Christophere Kingu, pusť ji!“

Byl to povědomý, a přece tak cizí hlas.

Ten muž mě pustil a já se zhroutila na zem, snažíc se popadnout dech. Uplivl si a s opovržením ve tváři prohlásil: „Podívejme se, kdo se konečně uráčil dorazit. Jakej srab.“

„Nech si ty kecy! Měl jsem důležitej hovor.“

Vypadalo to, že celou tu dobu někomu volal.

Konečně jsem se přestala dusit a otočila se na Andrewa. Stál v deš