Pokusila jsem se pohnout, ale celé tělo mě nesnesitelně bolelo.

Vstala jsem a šla na balkon. V zahradě jsem zahlédla Zacharyho, jak se sluní na hřejivém slunci. Měl na sobě obyčejnou bílou košili a oči měl zavřené.

Ta scéna mi připadala obzvlášť povědomá.

Zachary byl jako muž, který mohl existovat snad jen v pohádce. Byl neuvěřitelně pohledný a všechny rysy jeho tváře byly nesmírně jemné.

Chytila