Kula jsem železo, dokud bylo žhavé, a zeptala se: "A co ta Zacharyho záležitost?"

"To ti řeknu zítra cestou."

Oba jsme tak trochu drželi v šachu osobu, na které tomu druhému záleželo. Odložila jsem telefon a šla spát. Když jsem se druhý den ráno probudila, Martti už byl ve vile.

Sešla jsem dolů v pyžamu, abych se s ním setkala, a překvapeně se zeptala: "Takhle brzo?"

Martti už na sobě neměl tu růž