Nějakou dobu se nikdo neozýval.

Až když jsem přistoupila a zaklepala, někdo otevřel.

Byl to ten muž, se kterým jsem se předchozího dne rozloučila. Vypadal pořád stejně, přesně tak, jak jsem si ho pamatovala ve svém srdci.

Zírala jsem na něj zarudlýma očima. "Jsi zraněný?" zeptala jsem se.

Zachary měl na sobě černou bundu. Na okraji čela měl ránu, přes kterou však byla přelepená náplast. Prohlédla