Když jsem se brzy ráno probudila, obloha venku byla sotva osvětlená. Přes vzdálené pohraniční hory pronikal první sluneční paprsek. Brzy nastane východ slunce.

Sklopila jsem zrak a všimla si, že Zachary ještě spí. Jeho obočí bylo lehce svraštělé, jako by jím vyjadřoval nějaký skrytý smutek. Natáhla jsem ruku a obočí mu vyhladila. Možná podvědomě věděl, že jsem vedle něj, a tak mohl spát jen s uvol