Jejich otce jsem však milovala víc.

Mé srdce patřilo jemu.

Nevěděla jsem, jestli Zachary slyšel, co jsem řekla, a vzal si to k srdci. Přestal mi však poroučet, abych stála pořádně. Místo toho vzal štětec a na bílý papír napsal dvě jména. Stálo tam ‚Isabelle Schicková‘ a ‚Raphael Schick‘.

V srdci jsem měla nejasné tušení. Mé tělo ztuhlo, když jsem se zeptala: „Na co to je?“

V uších mi zazněl Zachar