Natalia Ravensová...

Když jsem dopis dočetla, slzy mi nepřestávaly téct. Vzpomněla jsem si na dřívější slova své matky.

„Jsi má dcera. Nevím však o žádných jiných poutech, která by mezi námi byla.“

Řekla mi to schválně, protože věděla, že její zdraví...

Nechtěla se ke mně přiblížit ani si se mnou vytvořit pouto. Bála se, že bych byla smutná, až opustí tento svět. Proto si vždy udržovala odstup a s