„Jaký dluh?“ zeptala jsem se zmateně.

Zlehka odpověděl: „Nějaké ty techtle mechtle.“

Najednou jsem si pomyslela, že je vlastně dobře, že míří do Evropy.

Záměrně jsem předstírala únavu a řekla: „Chce se mi spát.“

Zachary mě v tichosti pevně objal. Krátce nato jsem upadla do hlubokého spánku, možná díky jeho blízké vůni, která se kolem mě vznášela.

Když jsem se druhý den ráno probudila, Zachary už v