Ve spěchu jsem opustila pódium a vrátila se do zákulisí. Poté, co jsem se svlékla ze šatů, pospíchala jsem do hlediště hledat toho muže.

V poslední řadě však nikdo nebyl!

Rychle jsem vyšla z Hudebního sálu a našla Zacharyho v přilehlé uličce. Zlehka nakláněl hlavu, zatímco upřeně zíral na pouliční lampu. Rozešla jsem se k němu.

„Na co se díváš?“ zeptala jsem se.

„To světlo je rozbité,“ odpověděl.