Srdce mi nedalo spát. Rychle jsem tedy popadla deštník a vydala se na zahradu!

V zahradě nebylo mnoho lidí a všude se rozhostilo čím dál hlubší ticho. V nejzazším koutě hradu jsem pod zdí objevila malou díru. Byla dost velká na to, aby se jí chlapec protáhl.

Dřepla jsem si a nahlédla do díry. Pak jsem uviděla kus nepromokavé plachty.

Zpod nepromokavé plachty na mě zíral pár očí, jasných jako hvězd