Během odpoledne jsem sice vypila spoustu čaje, ale nejedla jsem!

Přikývla jsem a řekla: „Mám hlad.“

„Hm,“ zabručel Zachary a zvedl telefon. Hned nato se postavil ke dveřím a s lhostejným výrazem zíral na bílé lampiony nahoře. Přesto jsem věděla, že se necítí dobře a že určitě truchlí. A i tak skrýval veškerou svou hořkou bolest hluboko ve svém srdci.

Nikdy nikomu neventiloval své pocity. Ani mně.