"Pravidlo číslo jedna: Mám OCD. Musíš dům udržovat neustále v čistotě a máš přísný zákaz u mě kouřit.

"Pravidlo číslo dvě: Mám doma spoustu drahých věcí. Nesahej na ně.

"Pravidlo číslo tři: Tvůj pokoj je v přízemí, můj v patře. Bez mého svolení nesmíš nahoru, a to ani nohou nestoupneš na první schod!"

Luna se na Andria podívala svýma krásnýma očima a nekompromisně dodala: "Je to jasné, pane Andriusi Moonshade?"

Andriovy oči bezmocně zamrkaly, zatímco mu jemně cukaly rty. V duchu zabručel: ,Copak je s každou bohatou paničkou ve městě tak těžké pořízení?‘

Nicméně přikývl a na Luniny podmínky přistoupil.

Luna si s úlevou oddechla. Vstala a zamířila ke schodům.

Než odešla nahoru, otočila se a připomněla Andriovi: "A to manželství pouze předstíráme. Stále máš právo randit a hledat svou pravou lásku, ale nesmíš to nechat zjistit nikoho z rodiny, a to včetně mě!"

Jak šla po schodech nahoru, v Andriově zorném poli se objevily její štíhlé a krásné nohy zabalené v černých punčochách.

Její nohy byly darem od Boha.

Dokonalé! Štíhlé! Rovné!

Dokonce i takový gentleman jako Andrius si nemohl pomoct a nenápadně se na její nohy několikrát zadíval.

Poté, co mu zmizela z dohledu, si Andrius začal ve svém pokoji vybalovat.

Pak se natáhl na prostornou a pohodlnou postel a vytáhl svůj na míru upravený smartphone, aby se vypořádal s vojenskými záležitostmi.

Než opustil velitelství na Západní frontě, zařídil, aby každodenní agendu převzal jeho pravá ruka, ale protože byl Vlčím králem, stále musel rozhodovat o klíčových záležitostech.

Když vyřídil poslední úkol, podíval se Andrius z okna.

Měsíc visel na temné obloze jako zrcadlo a vrhal svou zář na mrakodrapy města.

Bylo pozdě. Andrius položil telefon a chtěl se trochu vyspat.

Jeho bystré smysly však náhle zachytily přítomnost nezvaného hosta před domem. Tmavá postava se hbitě mihla stíny a vyrazila rovnou do prvního patra.

Andrius vyšel ze svého pokoje a namířil si to přímo do patra.

Jakmile dorazil k salónku v patře, temná silueta ho přepadla.

Andrius přimhouřil oči a zaměřil svůj cíl. Uštědřil temnému stínu úder dlaní a přirazil ho ke zdi.

Silueta narazila na zeď, ale podařilo se jí udržet rovnováhu. S odrazem od stěny se temný stín na Andria vrhl znovu s rukama mířícíma na jeho slabá místa.

Celá řada pohybů byla přesná a hbitá, jako by to byl tygr vrhající se na svou kořist.

Andrius bez spěchu pronesl: "Příliš pomalé."

S těmito slovy se vyřítil vpřed jako panter a napadl temný stín čelně.

Bum!

Po krátkém střetu byla temná silueta odmrštěna na balkon.

Těsně předtím, než stín mohl znovu získat rovnováhu a připravit se na další kolo útoku, Andrius uvolněně prohlásil: "Už jsi s těmi hloupostmi skončil, Noire? Nebo tě svrbí kůže na pořádný výprask?"

Andrius přistoupil k temnému stínu a blahosklonně se na něj seshora podíval.

Pod jemným měsíčním světlem se ukázalo, že temnou siluetou je snědý muž se štíhlou postavou. Muž se rozpačitě poškrábal na hlavě a uchechtl se. "Vlčí králi!"

Krycí jméno toho muže bylo Černý vlk, přezdívaný také Noir. Byl to kapitán Stínových vlků, osobní stráže Vlčího krále.

Andrius se na Noira letmo podíval. "Co tady děláš?"

Noir odpověděl: "Vlčí králi, velitelství zachytilo tajné informace od nepřátel. Hlavní velitelé za Západní frontou nás stále mají v hledáčku a vyslali Kyklopy, aby pronikli na naše území. Byla svolána mimořádná schůzka a já dostal za úkol tě chránit."

"Mě chránit?" Andriovi to přišlo k smíchu. Vzápětí odpověděl panovačným a arogantním způsobem: "Na světě není nikdo, kdo by mi mohl ublížit!"

Zněl hrdě a sebevědomě!

Noir věděl, jak silný Andrius je.

Nicméně už sem byl svými nadřízenými vyslán, a tak řekl: "Vlčí králi, roky jsi zabíjel nepřátele na Západní frontě. Způsob, jakým věci řešíš, možná nemusí dobře zapadat do městského životního stylu. Mohu ti zůstat po boku a pomáhat s řešením každodenních záležitostí."

Andrius se zamyslel. "Tohle je pevnina, ne Západní fronta. Neříkej mi ,Vlčí králi‘."

"Ano, pane."

Když Noir zjistil, že Andrius souhlasí, aby zůstal, byl štěstím bez sebe.

"Prozatím odejdi. Tohle je dům Luny Crestfallové, takže prostě nechoď jen tak do prvního patra."

"Cože?" Noir byl zmatený. "Andy, ty jsi Vlčí král, který velí milionu vojáků z Lycantroops. Ty si opravdu vezmeš tu Lunu Crestfallovou, abys splatil dluh?"

"Byl to nápad toho starce. Co můžu dělat?" Andrius si bezmocně povzdechl. "Každopádně za tři až čtyři měsíce to skončí. Luna řekla, že se potom rozvede."

"Dobře. Už půjdu. Uvidíme se, Andy!" Noir přeskočil zábradlí a zmizel.

Andrius se otočil. Zrovna když se chystal jít zpátky dolů po schodech, všiml si na zemi stojanu na oblečení a sexy podprsenky. Nepochybně patřila Luně.

Noir musel ten stojan při svém dřívějším pádu srazit, proto ta podprsenka na zemi.

Andrius se sehnul, zvedl ji a chtěl ji pověsit zpět na věšák.

Náhle ale vycítil, že se mu do zad zabodává nebezpečný pohled.

Otočil se a spatřil Lunu s elektrickým paralyzérem v ruce, jak na něj chladně zírá.

Co to sakra? O kolik víc trapné to ještě může být?!

Andrius ze sebe vykoktal: "No, j-já to můžu vysvětlit..."

Bzzzt!

Luna paralyzér zapnula.

Ozval se rozzlobený a zahanbený hlas, který vyplašil i odpočívající ptáky ve stromech venku.

"Ty úchyle! Vypadni!"