Když dodávka vjela do rezidenční čtvrti Dream's Waterfront, Andrius vystoupil.

Lyra na Andria zamávala. „Na shledanou. Až budete mít čas, zastavte se prosím na dědečkově klinice. Uvařím vám čaj.“

„Samozřejmě.“

Došel ke dveřím Lunina domu. Těsně předtím, než na ně zaklepal, se otevřely.

Luna s protáhlým obličejem zírala na Andria a pronesla: „Mám tu večerku. Kdybys přišel o pět minut později, spal bys venku.“

„Jsem v Sumerii poprvé, tak jsem si řekl, že se projdu po městě,“ odvětil Andrius.

„Pojď dál.“

Luna se posadila na pohovku a překřížila své štíhlé, světlé nohy. Andrius byl tou přitažlivou scénou mírně omráčen.

„Zítra si přivstaň a půjdeš se mnou k dědečkovi. Až tam budeme, budu všemu velet já. Nemáš právo a nejsi v pozici, abys k tomu cokoli říkal. Rozumíš?“ varovala Luna Andria přísně.

„Mhm,“ zamručel Andrius v odpověď.

Luna vstala a zamířila nahoru. Hned jak za sebou zamkla dveře pokoje, přijala hovor od svého otce.

„Luno, mluvila jsi s Andriem o té záležitosti?“

„Neboj se, tati. Mluvila jsem s ním. Zítra neřekne ani slovo.“

-

Těsně předtím, než šla Luna spát, znovu zkontrolovala, zda zamkla dveře. Vedle postele si dokonce položila paralyzér a pepřový sprej.

Brzy ráno následujícího dne přivedla Luna Andria na panství Crestfallů.

Když dorazili, pan Crestfall právě snídal.

Starý muž na Andria zamával s přátelským úsměvem. „Andriusi, jak se máš? Jak si zatím zvykáš na Sumerii?“

„Pomalu si na to město zvykám,“ odpověděl Andrius s úsměvem.

„To rád slyším.“ Pak muž zničehonic změnil téma. „Andriusi, a co ta záležitost, o které ti měla včera večer Luna říct? Přemýšlel jsi o tom?“

Andrius zůstal jako opařený.

Byl zmatený, protože Luna mu včera večer nic neřekla.

Andrius se ohlédl na Lunu.

Luna přistoupila k dědečkovi a s úsměvem pronesla: „Dědečku, s Andriem jsme o tom včera večer mluvili. Říkal, že nemá jako manažer žádné zkušenosti. Takže navrhl, že by mi zatím dělal asistenta v kanceláři. Víš, aby získal zkušenosti a tak.“

Luna pak na Andria kradmo pohlédla, aby mu dala signál.

Andrius okamžitě pochopil, co Lunino gesto znamená. Přitakal: „Dědečku, věřím, že mi tahle pozice bude prozatím vyhovovat nejlépe. Dovolte mi nejdříve získat nějaké pracovní zkušenosti.“

Pan Crestfall si pohladil dlouhý bílý plnovous a odvětil: „Dobrá tedy. Je dobře, že vy mladí máte svou hlavu, ale ať mého hodného vnuka netrápíš. Rozumíš?“

„Rozumím.“ Luna najednou zčervenala. Poté dodala: „Dědečku, teď už půjdeme do kanceláře.“

Ti dva brzy dorazili k administrativní budově New Moon Corporation.

Uvnitř kanceláře generální ředitelky se Luna posadila za stůl a vzhlédla k Andriovi.

„Odteď jsi zodpovědný za úklid mé kanceláře. Budu ti platit deset tisíc měsíčně. Máš s tím problém?“

„Vůbec ne,“ odpověděl Andrius.

„Můžeš začít hned.“

Luna si vytáhla ze šuplíku složku a odešla z kanceláře.

Hned nato si Andrius začal prohlížet kancelář. Jako profesionálnímu vojákovi mu intuice říkala, že je kancelář odposlouchávaná! Rozhlédl se a našel pět štěnic. Všechny s lehkostí zničil.

Pak se postavil před okno sahající od podlahy až ke stropu a kochal se výhledem na krásné jezírko v dálce. Miloval pohled na věci z ptačí perspektivy. Čím výš byl, tím dál viděl.

Před polednem se Luna vrátila s profesionálně oblečenou ženou s krátkými vlasy. Měla ostražitý pohled a vyzařovala z ní silná aura.

Její aura a vystupování přišly Andriovi povědomé, protože takovou auru ze sebe mohl vyzařovat pouze zkušený voják.

Luna ženu Andriovi představila. „Andriusi, dovol, abych ti představila Athenu Starlandovou, špičkovou osobní strážkyni, kterou mi najal otec.

„Athena v osmnácti letech vyhrála ženské mistrovství smíšených bojových umění a ve dvaceti vstoupila do ženských speciálních jednotek, které sloužily na jižní frontě. Během své pětileté služby provedla dvacet přísně tajných misí, třikrát získala vyznamenání první třídy, pětkrát druhé třídy a devětkrát třetí třídy.

„Když opustila armádu, založila čistě ženský tým osobních strážců, který nabízí služby, jež muži nabídnout nemohou.“

Luna vyjmenovávala Atheniny úspěchy jeden po druhém, zatímco mezi řádky spřádala nestoudné hrozby. Dávala tak Andriovi jasně najevo, že má teď ochranu.

Andrius to prostě přešel pokrčením ramen, protože tohle manželství byla jen jedna velká fraška.

Luna ho pak ignorovala a podívala se na své drahé hodinky.

Bylo téměř poledne.

„Atheno, vezmu tě k sobě domů, ať se můžeš nejprve zabydlet.“

„Zadržte, slečno Crestfallová. Jelikož už beru vaše peníze, měla bych hned začít pracovat jako vaše ochranka. Chci prohledat vaši kancelář, jestli tu nejsou štěnice.“

„Samozřejmě. Do toho.“

Luna byla Atheninou profesionalitou potěšena.

Athena ovšem netušila, že kancelář už byla od odposlechů vyčištěna před jejím příchodem.

Když v kanceláři žádné odposlechy nenašla, vrátili se všichni tři do Dream's Waterfront.

Na zpáteční cestě Athena obeznámila Lunu se všemi bezpečnostními detaily.

Andrius naopak sledoval zpětné zrcátko. Všiml si dvou dodávek, které je sledovaly od chvíle, kdy odjeli od kanceláře, a nešlo o náhodu.

Těsně předtím, než dorazili ke vjezdu do Dream's Waterfront, jedna z dodávek auto předjela a zastavila před nimi.

Túút!

Luna udeřila do klaksonu, ale dodávka se ani nehnula.

Chtěla zařadit zpátečku a dodávku objet, ale zezadu přijela druhá a zablokovala jí cestu.