Zelena.

„Ne. Jsem ohyzdná,“ zakňučela jsem.

Přitáhla jsem si kolena blíže k hrudi a žebry mi projela ostrá bolest. Gunner pomalu otevřel dveře a posadil se vedle mě.

„Prosím, neplač,“ zašeptal a položil mi ruku na nohu.

„Nedívej se na mě,“ plakala jsem a odstrčila jeho ruku.

„Zahojíš se, Zee, jen to mladým vlkům trvá o něco déle.“

Mladým vlkům? Co tím myslí? Pak jsem si vzpomněla na školní parkovi