Gunner.

Seděl jsem zhroucený na podlaze a po tvářích mi volně stékaly slzy. Cole, Smith, Nat, Deena, máma a táta stáli na chodbě a šeptali si.

„Tvoje co?“ zeptal se ohromeně Nat.

Neodpověděl jsem, dokázal jsem myslet jen na Zee. Nemohl jsem ji ztratit, ne teď, nikdy. Teprve jsem ji našel a v srdci vím, co spolu máme, vím, že to pouto je skutečné, cítím ho.

„Řekl pravá družka?“ zašeptal znovu Nat.