Zelena.

Natáhla jsem ruku za sebe, ale nic tam nebylo. Zvedla jsem se a podívala se na druhou stranu postele, žádný Gunner. Škvíra v závěsech odhalovala, že slunce teprve začínalo ozařovat oblohu. Gunner už byl pryč, šel pro mého otce. Ta myšlenka mi vhnala knedlík do krku a bolest do žaludku. Ach bože, můj otec. Zabořila jsem obličej zpátky do polštáře a hlasitě zasténala. Opravdu doufám, že nám