Zelena.

-

Otevřela jsem oči a rozhlédla se. Byla jsem v jakémsi lese, ale tak nějak jiném. Všechny stromy, tráva i obloha, všechno bylo bílé jako sníh. Kráčela jsem vpřed mezi stromy, jako by moje tělo přesně vědělo, kam jdu. Došla jsem na mýtinu, louku plnou bílých květin a bílé trávy. Uprostřed té mýtiny seděla mezi květinami nějaká postava. Zalila mě vlna klidu a něhy a já pokračovala v chůzi k