Zelena.

Zírala jsem na Galteria a on mi ten pohled oplácel. Čekal na mou reakci na to, jak mi zpříma řekl, že hodlá mé mládě zabít. Netušil, že už jsem ho to slyšela říkat prve. I tak jsem ale nečekala, že se k tomu přizná takhle otevřeně. Zrakem jsem se do něj neochvějně zapichovala. Ale periferním viděním jsem hledala cestu ven. Stále jsem se pohledem vracela k velkým proskleným dveřím sahajícím