Zelena.

Po minutě jsem utišila své slzy i vzlyky. Teprve pak jsem uslyšela zvuky Gunnerova pláče. Jakkoli moje tělo protestovalo, otočila jsem se v Gunnerově náruči tak, abych mu čelila. Oči měl rudé a oteklé, což znamenalo, že už nějakou dobu s přestávkami plakal. Jeho obvykle krémově hladká pokožka byla bledá a skvrnitá a tvář měl mokrou od slz. Zvedla jsem ruce, abych objala jeho tvář, a palci