Zelena.

„Vrazím mu jednu přímo do toho jeho hezkýho obličeje,“ prohlásil Tobias s nadějí v hlase. Překřížil si ruce na hrudi a tázavě zvedl jedno obočí.

„Ne, nechci, abys ho mlátil,“ zasmála jsem se.

„Stačí říct, maličká, a s radostí mu tu ránu uštědřím,“ usmál se a nabídl mi rámě.

„Budu to mít na paměti,“ uchechtla jsem se, vykročila vpřed a zavěsila se do něj.

„Tvá snídaně už na tebe čeká,“ řekl