Zelena.

Zírala jsem Elaině do tváře a snažila se přimět svůj mozek, aby ta slova strávil. Zpráva. Jaká zpráva a od koho? Pohledem jsem kmitla k indické krásce, která seděla vedle ní, k Venuši, jež mi oplácela pohled s prázdným výrazem. Rychle mi došlo, že z ní nic nedostanu. Přesunula jsem zrak na svou matku. Vypadala ustaraně, možná i trochu otřeseně. Tady se rozhodně něco děje. Těsně pod linií v