Roman stál u Blaiřina lůžka a pozoroval ji, jak potichu rozmlouvá se svými sestrami. Byla stále bledá, v jemných rysech její tváře se jasně zračilo vyčerpání, ale v očích měla jiskru, která ho uklidňovala. Byla silná, ale i ti nejsilnější potřebovali ochranu. A on se sakra postará o to, aby ji měla.

Potřeboval si vyřídit pár telefonátů, a tak na ni naposledy pohlédl, stiskl jí ruku a zamumlal: "Hn