Sutton zírala na vyzvánějící telefon o jedno zazvonění déle, než to zvedla, a přesně jak Keira chtěla, dala ho na hlasitý odposlech.

„Strýčku Petere?“ Suttonin hlas byl naladěný naprosto perfektně. Chvěl se, jako by před chvílí brečela.

„Sutton.“ Z reproduktoru se ozval Peterův hlas a Blaiře při tom falešně znějícím tónu naskočila husí kůže. „Právě jsem slyšel o Blair. Je mi to tak líto, zlatíčko.