Cestu taxíkem z letiště si Sutton nepamatovala. Nebylo to z únavy z časového posunu, i když ani to nepomohlo.

Jediné, co jí uvízlo v paměti, byl déšť bubnující do oken taxíku a to, jak sledovala tlusté kapky stékající po vnější straně skla. Typické. New York měl vždycky zvrácený smysl pro načasování.

Řidič toho moc nenamluvil a zaplaťpánbůh za to. Sutton neměla na to, aby udržovala konverzaci. Sot