Zíral na ni a ve tváři se mu zračil šok. „Sutton... Warnerová?“

„Ano.“

Luca pomalu obešel stůl, jako by se bál, že zmizí nebo uteče jako divoké zvíře. Oči mu klesly k jejímu břichu, chvíli tam spočinuly a pak se vrátily zpět k její tváři. Úleva v jeho výrazu byla nepřehlédnutelná.

„Tys ho nechala,“ řekl hlasem zhrublým emocemi. „To dítě. Tys ho...“

„Nedala pryč?“ dokončila Sutton a zvedla se v ní