Zdálo se, jako by se čas zastavil a zdvojnásobil sám do sebe. Luca seděl s lokty opřenými o kolena a s hlavou v dlaních. Klouby na rukou měl zbělelé. Dýchal jen velmi mělce. Stěny čekárny na něj začínaly padat, ale už víc než hodinu se ani nepohnul.

Stejně na tom byl Roman, který stál u dveří jako na stráži. Keira seděla v křesle vedle něj a měla ruce sepjaté tak pevně, že jí klouby zapraskaly při