Keira zírala z okénka letadla a sledovala, jak se z mraků noří silueta New Yorku. Po týdnech strávených ve Wystovijském paláci jí známé mrakodrapy připadaly jaksi přívětivě i cize zároveň, jako návrat k oblíbené knize z dětství, ze které už ale vyrostla.

„Skoro doma,“ řekl Alexej a jeho ruka překryla tu její na opěrce.

„Skoro,“ souhlasila a otočila se, aby se setkala s jeho pohledem. „I když si už