Kapitola 7

Rhea

Jeden z nich se rozmáchne a sekera letí přímo na mě. Protíná vzduch s ohlušujícím hvizdem. S hrůzou a neschopná pohybu sleduji, jak se ke mně sekera řítí děsivou rychlostí. Není úniku. Jsem přivázaná k terči. Nemůžu ani uhnout, abych se vyhnula zásahu. Můžu tam jen stát a přijmout to.

Pevně zavírám oči a připravuji se na náraz. O zlomek vteřiny později se sekera zasekne do dřeva hn