Kapitola 121: Mír

Rhea

V noci vlastně nespím, i když je pokoj, který mi poskytli, docela pohodlný. Pořád se převaluji a v jednu chvíli se prostě jen posadím, narovnám se a zírám ven do prázdna. Nevím, kam to všechno spěje.

Bolest na hrudi narůstá kvůli poutu, které jsem zpřetrhala.

Má vlčice ve mně vyje, tiše a bolestně, a truchlí nad poutem, které jsme kdysi měly.

Nějaká moje část si myslí, že se