RHEA

„Děkuji, že mi pomáháš,“ vzhlédnu k Marcelle a řeknu, když bere moje tašky. Není toho moc, jen pár věcí, které jsem si tu pořídila.

Marcella přikývne a položí mou tašku na zadní sedadlo auta.

„Víš, že nemusíš odcházet…“ odmlčí se a otočí se ke mně. „Aron tě bude potřebovat a já vím o všech těch okolnostech— “

„Nechce mě vidět. Už nikdy. A takhle je to lepší. Pro všechny. To, co mezi námi bylo