ARON

Už je to nějaká chvíle, co jsem za dveřmi zase někoho slyšel. Po několika hodinách se věží rozlehnou kroky, po nichž následuje zachrastění klíčů a otevření dveří.

Stoupnu si.

„Cade,“ vyslovím jeho jméno, jakmile se objeví jeho tvář.

Ten muž, dozorce, ho opustí a vyjde z místnosti. Není tu potřeba žádná ostraha, když jsem zamčený v cele. Není to tak, že bych se mu chystal vrhnout po krku. Možn