RHEA

Druhý den ráno už jsem venku a v lese za sídlem spaluji svou energii a všechnu nahromaděnou agresivitu.

Je tak dobré běžet. Je dobré být prostě ve své vlčí podobě.

Vzduch je chladný. Stromy se míhají, když zabírám silněji, plíce se mi roztahují, tlapy křupou v mokré hlíně, jak se stáčím zpátky k domu. Zastavím smykem na mýtině za sídlem a můj dech vytváří jemné bílé obláčky. Ztěžka oddechuji,