RHEA

Ztuhnu, snad jen na vteřinu, a pak pomalu narovnám záda.

„Ale, vlastně nic…“

Vejde dovnitř a přistihne mě při činu, jak se mu přehrabuji v zásuvkách a na stole.

„Vážně?“ Zvedne obočí, když vidí tu spoušť, kterou jsem po sobě zanechala při hledání toho jednoho klíče, zatímco jsem si myslela, že bude na chvíli zaneprázdněný.

„Fajn,“ povzdechnu si a vstanu. „Hledala jsem ten klíč.“

„Od čeho?“

„O