RHEA

Stojím bez hnutí, nevrhnu se na ni a nevytasím drápy. Nechám ji, ať mě znovu uhodí, a sotva se bráním. Její drápy se mi tentokrát zaryjí do předloktí. Ví, co dělá. Nechce mě zabít, jen mě poznamenat, abych já mohla udělat to samé.

Stáhne se a čeká na reakci.

Když žádná nepřijde, cukne jí obočí.

„Jsi tak zkurveně ubohá, že se neumíš ani bránit?“ zasměje se. „Není divu, že tě drží zamčenou a dá