KAEL

Slunce ještě nevyšlo, když otevřu oči.

Spí vedle mě, sotva dýchá, schoulená tak, že vypadá menší, než ve skutečnosti je. Ale i v bezvědomí se mě drží, jednu nohu obtočenou kolem mé, ruku sevřenou kolem mé paže.

Nemělo by to působit tak přirozeně, ale působí.

Dokonale sem zapadá.

Pomalu se posadím a snažím se ji neprobudit z její dřímoty. Moje tělo se cítí jinak, silnější a vyrovnanější. Už žá