RHEA

Být uvnitř sídla smečky ve mně probouzí vzpomínky, na které jsem dávno zapomněla. Vzpomínky, které jsem v sobě hluboko pohřbila.

Snažím se ze všech sil nemyslet na svou rodinu a na to, jak v mém předchozím životě chyběla. Nejspíš ani nevědí, že jsem naživu, že je mi lépe. Nejspíš je to ani nezajímá.

"Prosím, posaďte se. Nebude to trvat dlouho," řekne Jon a ukáže na židli v jídelně.

Podívám se