KAEL

Kouř mě pálí v plicích, jak utíkáme mezi stromy. Za námi sídlo nadále hoří a plameny šlehají výš do noční oblohy. Nikdo tam už není.

"Tudy," zasyčí Kovas a vtáhne mě za tlustý dub. "Musíme to vzít oklikou zpět k západní hranici."

Opřu se o strom a snažím se popadnout dech. Všechno bolí. Ne fyzicky, i když to taky, ale hlouběji. Na místech, která by bolest cítit neměla.

Je mrtvá.

Ta myšlenka m