RHEA

Nemůžu dýchat. Tlak na hrudi je nesnesitelný. Mysl mi pádí o závod a temnota mě pohlcuje celou.

Je toho všeho příliš.

Prsty se mi stáhnou kolem hlíny. Je vlhká, studená a cizí.

Slyším vzdálený zvuk někoho, kdo se hýbe, něčím se prokopává. Je tu pach čerstvě vykopané zeminy a pak ještě něco jiného. Hlas. Mužský hlas. Nedokážu ho zařadit, ale připadá mi povědomý. Vůbec nic nevidím. Jen temnotu,