RHEA

Cítím, jak mi srdce buší v hrdle, tak jako celou cestu na tohle místo. Chlad už se mi zakusuje do ramen, i když jsem si ještě nesundala oblečení.

Když se podívám na ni vedle sebe, jak stojí hrdě a vysoko bez jediného náznaku obav ve tváři, přemýšlím, jak moc je to vlastně mé já. Je to moje tvář, moje tělo, můj hlas, ale zároveň není vůbec jako já. Chová se tak, jako by jí všechno patřilo, jak