Davidovy oči se zúžily, když upřeně zíral na Sophiinu tvář.

Nouzové schodiště bylo zahaleno do tmy a pouze ta děsivá zelená záře z nápisů nouzového východu způsobila, že Sophiina tvář vypadala jako nějaký pomstychtivý duch skrývající se ve stínech.

Davida z toho zamrazilo až do morku kostí. Zeptal se: "O čem to sakra mluvíš?"

"Na nic si přede mnou nehraj, Davide. Už to víš – nejsem dítě Charlese a