Kdysi, když byla zaslepená jeho takzvanými hrdinskými činy a svou beznadějnou zamilovaností, si Sophia myslela, že i kdyby byl Lucas kouřící hromada sraček, stejně by jí voněl po růžích.

Ale teď? Teď ho viděla takového, jaký skutečně byl – jako chodící a mluvící hromadu hoven.

Takovou, která páchla tak strašně, že by ji člověk cítil na deset bloků daleko.

„To nepoznáš? Utekla jsem až sem na venkov