Sophia tam prostě stála a naprosto jí došla slova.

„Takže se taky cítím osaměle,“ přiznal Richard tiše a na okamžik polevil ve své ostražitosti.

Jasněji to říct nemohl.

Sophia si možná mohla hrát na hloupou, ale nemohla předstírat, že to nepochopila. Hluboko uvnitř si tak trochu přála, aby to bývala neslyšela.

Najednou ukázala na měsíc vykukující mezi mrakodrapy. „Pane Sterlingu, podívejte, měsíc.