Ale jak by se Vivian mohla nebát? Po dnech čekání a doufání nakonec ztratila veškerou naději.

„Richarde, díky za dnešek. Promiň, že jsem tě obtěžovala. Už půjdu,“ řekla a její hlas sotva přesáhl šepot.

Vzala svou kabelku a s těžkým srdcem vyšla z IT oddělení.

Richard viděl, jak tam Harley stále stojí, a dloubl do něj nohou. Vyštěkl: „Proč tu jen tak stojíš? Běž Vivian vyprovodit.“

„Hned, pane Ster