Gillean

Cestou domů vyprávím mámě o svém životě po její „smrti“ a ona se na mě sem tam nepatrně usměje. „Mami, chápu, proč děda nikdy nic neřekl. Šel bych po svém otci a to bych nepřežil,“ řeknu jí, než se pustím do vyprávění o Yaře a o tom, čeho jsem byl svědkem těch pár let, co jsem tam žil.

Máma tiše vzlyká, obviňuje se, že mého otce nezastavila, a děda náhle zastaví auto u krajnice, když máma