„Ne. Můj lid se mě nebojí. Respektuje mě. Jsou to ti ostatní, kdo se mě bojí, ti, kteří žijí za mými hradbami. Zůstávají sice pod mou vládou, ale nevědí nic o loajalitě ani o tom, kam až je pro ně můj lid ochoten zajít.“ Zněl tak sebejistě, že jsem se chtěla scvrknout, dokud by mě polštář za mnou nevcucnul a já nezmizela.

Nevěděla jsem, co na to říct; potřebovala jsem si s ním promluvit o minulé