„Děkuji, Vaše Veličenstvo.“ Mírně sklonil hlavu k Natalii a pak si dal lžíci polévky. Koutek úst se mu zvedl, když položil příbor zpět a s potutelným úšklebkem se usmál na moji malou sestru.

„Pověz mi, Damien, máš pocit, že jsi splnil svou povinnost vůči Charlie?“ Zvedl jsem na něj obočí, čímž jsem ho vyzýval, aby vyvrátil to, co už jsem věděl, ale on zůstal zticha. „Z mého pohledu jsme zaznamenal