Viděla jsem ho, a jenom jeho.

S každým krokem vpřed jsem měla pocit, jako by mě táhla neviditelná síla. Nemohla bych se odvrátit, i kdybych chtěla. Oči si mi začaly zvykat na tmu. Světlo svíček se mísilo s měsíčním svitem a poskytovalo přesně tolik osvětlení, abych viděla ten zářivý úsměv na jeho tváři, který mě hřál u srdce, když ke mně natahoval ruku.

"Vypadáš úchvatně, má družko," řekl Killia