Zvedl obočí a němě mě žádal o vysvětlení. Ale jen při pomyšlení na ta slova se mi v krku utvořil knedlík. Jak mu mám říct, že hrůza, kterou jsem zažila jako dítě, se možná stala někomu dalšímu? Jak mu mám říct, co jsem viděla v horách noc před válkou?

Odsunula jsem židli, připravená mu říct, ať na to zapomene. Zarazila jsem se však, když Tobias položil svou ruku na tu mou, ležící na pultu. Po kůž