„Pěkný oblek.“ Moje oči po něm přejely, hlas mi vyšel jemnější než obvykle a zněl mým uším zvláštně. Jenže to nebyl můj hlas. Byl její. Ať už byla ta žena, kterou jsem předstírala, kdokoliv, zněla sladce a přitom svůdně.

Tobiasovy oči se zúžily a v jeho pohledu jsem viděla otázku, zajímalo ho, proč ho otravuju.

„Miluju silné, zamlklé typy.“ Nátáhla jsem se, když kolem procházel jeden z číšníků,