Zvedl jsem na ni obočí, s hlavou opřenou o křeslo jsem ji sledoval. Byla to ta nejkrásnější podívaná, jakou jsem kdy viděl, a bylo mi ctí, že si vybrala zrovna mě. Vidět ji rozzlobenou bylo jako sledovat umělecké dílo.

Věděl jsem, že není naštvaná kvůli svému dnešnímu rannímu trestu. Zdálo se, že si to užívala víc než já. Když jsem ji konečně nechal se udělat, byl to ten nejdelší a nejintenzivněj